Pascalova sázka – Wikipedie

Podle nich by tak “konečné sliby poloblaženství, jaké nabízejí Kali nebo Odin” měly z výběru vypadnout. Námitkou mnoha náboženství se více zaobírají někteří pozdější apologeti, zabývající ai casino bot apk latest version se sázkou. Pascal ale i tak tvrdí, že náboženství, založeno Mohammedem prokazatelně nevychází z boží autority a proto není jako cesta k poznání Boha o nic lepší než pohanství. Kdyby skutečně chtěli znát pravdu, zkoumali by, jestli je křesťanství stejné, jako jiná náboženství, ale oni se o nic takového nezajímají. To vede k velké pravděpodobnosti víry ve “špatného Boha” a Pascal tím ztrácí pravděpodobnostní výhodu, kterou si svým argumentem nárokuje. Poukazuje na to, že Pascal, jako Jansenista, už věřil, že jen málo předem určených lidí bude nakonec Bohem spaseno.

Jejich odpověď by sice byla dostačující, kdyby šlo pouze o filozofickou otázku, ale ne v tomto případě, kde “jde o vše”. Jestliže vám příliš nezáleží na tom, znáte‑li pravdu, stačí to, abyste měli klid; toužíte‑li však z celého srdce ji poznat, pak to nestačí a musíte o tom uvažovat pozorněji. Neznabozi, jejichž vyznáním je řídit se podle rozumu, musí být svým rozumem neobvykle zdatní. To, jestli věříte v Boha, nezáleží na racionálních důkazech.

  • Voltaire (významný francouzský filozof generaci po Pascalovi) považoval tvrzení, že Pascalova sázka je důkazem Boha, za „naivní a dětinské“, protože „můj zájem na víře v nějakou věc není důkazem její existence“.
  • Naše rozhodnutí může mít dalekosáhlé následky, ale naše pochopení těchto následků není dokonalé.
  • To, jestli věříte v Boha, nezáleží na racionálních důkazech.
  • Tomu, kdo byl sázkou přesvědčen, ale nedokáže se přimět věřit, nabízí praktickou radu.
  • Protože rozumem nelze určit, zda bůh existuje, nebo ne, usuzuje Pascal, že je tato otázka v zásadě stejná jako hod mincí.
  • Islám si už zaslouží nějakou pozornost, protože je odlišný od pohanství (které podle Pascala zahrnuje většinu nekřesťanských náboženství).

Tvrdil, že se sázce nelze vyhnout a že rozum nedokáže v tomto případě rozhodnout, takže se musíme rozhodnout na základě možných následků obou možností. Pascal s tímto tvrzením ve svých Pensées souhlasí a netvrdí, že si lidé mohou vybrat svou víru a že někteří naopak sami sebe nemohou přesvědčit k víře. Za předpokladu, že rozum nemůže rozhodnout, která z možností je pravdivá, musíme „vsadit“, přičemž porovnáváme možné následky. Pascal však nezamýšlel sázku jako důkaz boží existence, ale jako nezbytné praktické rozhodnutí, kterému se žádný žijící člověk nemůže vyhnout. Voltaire (významný francouzský filozof generaci po Pascalovi) považoval tvrzení, že Pascalova sázka je důkazem Boha, za „naivní a dětinské“, protože „můj zájem na víře v nějakou věc není důkazem její existence“.

Pascal tvrdí, že pokud je stejná šance výhry a prohry (tedy situace podobná hodu mincí), nemůže lidský rozum rozhodnout, zda Bůh existuje. Pascalova sázka je prvním formálním využitím teorie rozhodování, existencialismu, pragmatismu a voluntarismu. Pascal tvrdí, že racionální člověk by měl vést takový životní styl, který se řídí předpokladem, že Bůh je a měl by se snažit sám sebe o jeho existenci přesvědčit. Někteří kritici se vůči sázce vyhrazují na základě toho, že chybně usuzuje, jakého typu epistemického charakteru by si Bůh u svých racionálních tvorů vážil (pakliže by existoval). Protože pascal tvrdí, že pro víru v Boha je třeba víc, než pouhá logická úvaha, přijmout sázku je pouze prvním krokem. Rozlišujme tedy svou víru a uvědomme si, že samotné věřit nestačí.

Literatura

A pokud je jenom 1% šance, že se naše planeta řítí do obrovské katastrofy a jakékoli zpoždění nás může dovést do bodu, odkud není návratu, bylo by hloupé nic nedělat. Říká, že Pascal tvrdil, že i pokud je jenom malá šance, že Bůh existuje, dává smysl se chovat, jako by existoval, protože naše odměna bude v tom případě nekonečná, ale ten, kdo nevěří, riskuje nekonečné utrpení. Magnát Warren Buffett mluvil o podobnosti Pascalovy sázky a klimatické krize. Tomu, kdo byl sázkou přesvědčen, ale nedokáže se přimět věřit, nabízí praktickou radu.

„Což nevidíme,“ praví, „že zvířata umírají a žijí stejně jako lidé, Turci stejně jako křesťané? Napříč historií bylo mnoho různých náboženství a mnoho různých pojetí Boha (nebo bohů); někteří tvrdí, že je při sázce třeba je všechny vzít v potaz. Tvrdí, že musíme sázku chápat jako Pascalovu odpověď těm, kdo „sice nejsou přesvědčeni argumenti ateistů a skeptiků“ ale také „odkládají svůj úsudek“.

Ve kterékoliv tabulce (kde f1, f2 a f3 jsou záporná, či kladná konečná čísla) je možnost (V) jediným racionálním rozhodnutím. Na základě hodnot z tabulky má možnost víry v Boha (V) vždy větší střední hodnotu, než opačná možnost (¬V), pakliže předpokládáme kladnou šanci, že Bůh existuje. Možnosti, definované Pascalovou sázkou, lze považovat za použití teorie rozhodování, s hodnotami zapsanými v následující tabulce. Ti lidé znají cestu, po které se chcete ubírat, a jsou uzdraveni z neduhu, z něhož se chcete uzdravit.

Argument z neutentické víry

Tak tedy musíme rozlišovat naši víru od víry démonů. Tato kritika se netýká validity samotné úvahy, ale jejích možných následků (čověk, který byl touto ohromnou šancí přesvědčen, může i přes to mít problém opravdu věřit). Tvrdí, že ze všech alternativních možností by měly při sázce být brány v potaz pouze ty, které nabízí nekonečné štěstí.

Podle Pascala není účast na této sázce dobrovolná. Musíme se rozhodnout, jestli budeme žít, jako by Bůh nebyl, nebo jako by byl, ačkoli v obou případech se můžeme mýlit. Popisuje lidstvo jako uvězněné ve své konečnosti, uprostřed boží nepochopitelnosti. První zápis tohoto argumentu je v Pascalových Pensées (“Myšlenky”), souboru jeho posmrtně publikovaných zápisků. Pascalova sázka (Le Pari de Pascal) je filosofický argument, předložený Blaisem Pascalem (1623–1662), francouzským matematikem, fyzikem filozofem a teologem. Odlišný právní režim mají loterie, kurzové sázení a jiné podobné sázkové hry podle zákona č.

Přemrštěnou výhru může také soud na návrh toho, kdo sázku prohrál, přiměřeně snížit. Výjimkou je situace, kdy ji dala osoba s nedostatečnými duševními nebo rozumovými schopnostmi. Odvážné smlouvy, protože prospěch z ní závisí na nejisté události. Výhrou mohou být peníze, věci či jiná plnění, např.

Podle Pascala naše konečnost omezuje naši schopnost spolehlivě odhalovat pravdu. Jsme najednou vytrženi ze stavu nebytí bez jakéhokoliv vysvětlení. Naše rozhodnutí může mít dalekosáhlé následky, ale naše pochopení těchto následků není dokonalé. Pascal konfrontuje čtenáře s postavením lidstva.

Pascal se nesnaží formovat argument, který přesvědčí ateisty věřit, ale (a) poukázat na chybnost snahy použít logické úvahy na důkazu ne/existence Boha a (b) přesvědčit ateisty k vedení života bez hříchu. Je hodně věcí, které jsme schopni rozhodnout rozumem, ale v tomto případě nám nezbývá, než vsadit a doufat. Plnění z ní není vymahatelné (nelze vymáhat ani půjčku na sázku) a není také možné takový dluh platně uznat nebo za něj např.

Pascalovým cílem je „připravit jejich mysl k tvorbě dispozic příznivých pro víru“. Podle teorie rozhodování je jediná hodnota, na které záleží +∞ (kladná a nekonečná). Zvažme ztrátu a zisk, zvolíte-li lva – že Bůh je.

Comments

No comments yet. Why don’t you start the discussion?

    Leave a Reply

    Your email address will not be published. Required fields are marked *